Prosinec 2012

Changes.

18. prosince 2012 v 19:44 | Flyin bird* |  My life
Moc se omlouvám, že jsem nic trošku dýl nenapsala, ale za prvé nebyl čas a za druhé nebylo o čem. Vlastně bylo, ale bylo by to pořád to stejný. Konečně mám tento rok po učení, dneska jsme hráli volejbal ve škole, máme první místo! Ale hlavně, že jsem nemusela dělat prezentaci do psychologie.


Když jsem šla v pátek pěšky od něj domů, tak jsem si potřebovala uvědomit, jak se chovám, co je pro mě důležitý a co musím změnit. Sepsala jsem si pár pravidel, kterýma se prostě budu od novýho roku řídit. Ale koenčně to poprvé dodržím.
  1. Škola je na prvním místě!
  2. Přestanu být náladová.
  3. Budu chodit do posilovny.
  4. Budu se učit anglicky.
  5. Budu sem psát trošku víc článků.
  6. Musím si uvědomit, že to je jen kluk.
  7. Začnu doma něco dělat.
  8. Nebudu mít žádnej vztah, dokud se neodstěhuju.
  9. Budu šetřit na výlet do Ameriky.
  10. Budu tyhle pravidla dodržovat.
Možná jich pár ještě přibude do novýho roku, ale pro zatím stačí. Za poslední týden jsem zhubla dvě kila, každej den slyším tak od 5 lidí, že jsem zhubla. Nevím, jestli z toho mám mít radost, protože to jsem vždycky chtěla, nebo mám být smutná, protože celý dny nic nejím.
Za 6 dní jsou Vánoce, a já klasicky nemám ani jeden dárek. A nemám ani peníze, ale ode mě už poslední 3 roky nikdo stejně nic nečeká, protože si ty peníze utratím stejně za svoje věci. Jo asi jsem sobec.

Fuck..

9. prosince 2012 v 23:01 | Flyin bird* |  My life
Bez kluka je všechno tak jednodušší. Můžu chodit na párty a být s kýmkoliv a nemít pak výčitky. Nemusím se starat o to kde je, s kým je, co dělá. Nemusím se starat o to, co mu koupit na Vánoce a narozeniny a tak dále. Ale jednou to na každýho přijde, láska. Podle mě to je jedna z nejlepších i nejhorších věcí. Pocit, že vás někdo miluje, že jste pro něj ta jediná, dostávat sms na dobrou noc, ležet a koukat se na sebe, líbat se. A všechno kolem toho, je to krásný všechno. Ale v mým případě, nějak jsem přestala věřit na "happy end".. U mě to vždycky skončí stejně, podvodem. Jenže když někoho milujete tak moc jako já ho, odpustíte mu všechno. A to bylo možná ta největší chyba. Kdybych se na něj v tu dobu vykašlala, všechno by mohlo být v pohodě. Jak by to dopadlo? Jsou tu čtyři možnosti:

1) Strašně by mi chyběl, každým dnem víc a víc. Brečela bych každou noc a toužila po něm, i kdybych věděla, že už mu to nemůžu odpustit.

2) Po čase bych mu odpustila. Vrátili by jsme se k sobě a všechno by bylo tak perfektní jako v srpnu, kdy se vrátil z Ameriky. Všechno bylo jako z pohádky. Možná to byla ta chyba. Bylo to moc krásný, aby to byla pravda.

3) Našla bych si někoho jinýho, někoho s kým bych byla ještě šťastnější než s ním. To je ta nejméně pravděpodobná možnost. Protože on nasadil laťku tak vysoko, že si nemyslím, že někdy bude někdo lepší. Možná se pletu, možná ne.

4) Byla bych sama, byla bych s kamarádkama, byla bych šťastná, že jsem ho opustila. Říkat si že to nebyl ten pravej když mě podvedl. Jenže na tohle jsem moc velkej sráč, a až moc ho miluju.


Je tu vlastně ještě jedna možnost a tu jsem si bohužel/bohudík (?) vybrala já. Proto vzniklo všechno tohle, co se děje teď. Hádky, usmiřování, sex, kamarádství, slzy..
Myslím si, že to byla moje největší chyba s ním zůstávát, odpouštět mu všechno. Možná se chybama člověk učí, ale já asi nejsem moc dobrej žák. Pořád mu odpustím všechno co udělá. Ze strachu, že ho ztratím, protože on je ten jedinej, kterej mi, i když jsme se rozešli, pokaždé pomohl. Byl tady pro mě. A můžu říct, že je to ten nejlepší kamarád, jakýho jsem mohla mít.

Boring day..

4. prosince 2012 v 21:14 | Flyin bird*
Stalo se vám, že váše "kamarádka" vám valí do bývalýho? Není to zrovna jeden z těch dobrých pocitů, takže jsem připravená na ni taky něco vytáhnout, a těším se, až bude totálně v prdeli z toho. Tohle se totiž nedělá.


Miluju, když si můžu večer dát horkou vanu, plnou bublinek, po tom dnu, plným sněhu v plátěných Nike botech, který mi totálně promokly. Škoda jen, že si nemůžu vybrat boty na zimu, kromě těch za 2300. Jenže na ty mi nikdo nedá. Nevadí.

Dnes jsem si řekla, že na něj kašlu, nebudu se mu vnucovat, nebudu mu psát, budu prostě dělat jakoby neexistoval. Jasný silný slova a stejně jsme si to řekla dneska ráno a odpoledne jsem zase skončila u něj. Takže, já mu psát nebudu, ale když napíše on, budu se chovat normálně a třeba za ním i pojedu, doufám, že to zase nebude tak jak před týdnem. Už stačilo toho mýho trapnýho chování.

Zítra musím vstávat v 5 na blbou praxi, tak doufám, že nebudu muset nikomu utírat posr*nej zadek. Jdu tam s kamarádkou a jde s náma dalších asi 7 lidí, kteří tam předtím ještě nebyli, takže nebudou vůbec vědět, kde co je. Vůbec se netěším na zítra. Ale aspoń jsem se nemusela učit. Tak je čas jít spát ať zase neusínám ráno v tramvaji. Tak dobrou noc milánci!

your.. Flyin bird*

Snow, snow... NO!!!

3. prosince 2012 v 19:37 | Flyin bird* |  My life

Promrzlá, ospalá, unavená jsem stála na zastávce a čekala na autobus do školy. No a samozřejmě přišla třešnička na dort, toho skvělýho rána a začalo sněžit. Proč nemůže sněžit jen na horách? A tady by mohlo být pořád 30°. Musím se přestěhovat někam, kde je celej rok teplo.
...Celej večer jsem přemýšlela nad náma dvěma. Proč musíš být tak skvělej? Proč prostě tě nemůžu nechat jít. Zapomenout na tebe. Možná to není ten pravej, možná je čas to ukončit. Všechno je tak skvělý, když jsem ve škole s holkama, ale pak jdu domů.. Sama, a zase na tebe začnu myslet, začnu brát mobil do ruky, napíšu sms a půl hodiny přemýšlím jestli ji poslat. Ale stejně se neubráním, protože potřebuju aspoň od tebe něco. Nemůžu si pomoct, poraďte mi někdo, fakt jsem z něj zoufalá.

Ale aspoň jsem si spravila den krásným růžovým tričkem z HM. Teď mě čeká to blbý učení, na který nemám ani trošku náladu. Nejradši bych se na všechno vysrala, odjela na týden do prdele, kde mě nikdo nezná a pořádně si rozmyslela co chci. Jenže já musím chodit do školy. Nesnáším to.