Need a change!

24. března 2013 v 20:27 | Flyin bird* |  My life
Nesnáším tyhle neděle, ležet sama pod svojí peřinou, bez tebe, po víkendu stráveným jen s tebou. Přemýšlím co bych bez tebe dělala, už to bude 17 měsíců, těch nejlepší v mým životě. Vím, že ty jsi ten jedinej.
Stejně ale nemůžu přestat myslet na minulost, na ty dva měsíce. Stalo se toho tolik. Potřebuju na to zapomenout, na všechno co se stalo a žít přítomností, protože ta je teď nejlepší jaká kdy byla.



Mám vše co potřebuju, mám úžasnou rodinu, mám úžasnýho kluka, skvělý kamarádky, jednu tu nejlepší, i když je moc daleko. Jsem vděčná za všechno, ale musím si to začít uvědomovat. Nebýt ta sobecká, sebestředná kráva, jaká jsem byla do teď. Musím se změnit, chovám se k lidem, co jsou tady pro mě pořád a ať udělám cokoliv, tak mě neopustí... hrozně! Od teď, jsem jiná, budu taková, jaká jsem s ním. Protože když se na mě jen podívá, všechno ve mě se změní a jsem úplně jinej člověk. Tohle dokáže jen jeden člověk, a to je ten pravej, pro zbytek můj života.
 

Changes.

18. prosince 2012 v 19:44 | Flyin bird* |  My life
Moc se omlouvám, že jsem nic trošku dýl nenapsala, ale za prvé nebyl čas a za druhé nebylo o čem. Vlastně bylo, ale bylo by to pořád to stejný. Konečně mám tento rok po učení, dneska jsme hráli volejbal ve škole, máme první místo! Ale hlavně, že jsem nemusela dělat prezentaci do psychologie.


Když jsem šla v pátek pěšky od něj domů, tak jsem si potřebovala uvědomit, jak se chovám, co je pro mě důležitý a co musím změnit. Sepsala jsem si pár pravidel, kterýma se prostě budu od novýho roku řídit. Ale koenčně to poprvé dodržím.
  1. Škola je na prvním místě!
  2. Přestanu být náladová.
  3. Budu chodit do posilovny.
  4. Budu se učit anglicky.
  5. Budu sem psát trošku víc článků.
  6. Musím si uvědomit, že to je jen kluk.
  7. Začnu doma něco dělat.
  8. Nebudu mít žádnej vztah, dokud se neodstěhuju.
  9. Budu šetřit na výlet do Ameriky.
  10. Budu tyhle pravidla dodržovat.
Možná jich pár ještě přibude do novýho roku, ale pro zatím stačí. Za poslední týden jsem zhubla dvě kila, každej den slyším tak od 5 lidí, že jsem zhubla. Nevím, jestli z toho mám mít radost, protože to jsem vždycky chtěla, nebo mám být smutná, protože celý dny nic nejím.
Za 6 dní jsou Vánoce, a já klasicky nemám ani jeden dárek. A nemám ani peníze, ale ode mě už poslední 3 roky nikdo stejně nic nečeká, protože si ty peníze utratím stejně za svoje věci. Jo asi jsem sobec.

Fuck..

9. prosince 2012 v 23:01 | Flyin bird* |  My life
Bez kluka je všechno tak jednodušší. Můžu chodit na párty a být s kýmkoliv a nemít pak výčitky. Nemusím se starat o to kde je, s kým je, co dělá. Nemusím se starat o to, co mu koupit na Vánoce a narozeniny a tak dále. Ale jednou to na každýho přijde, láska. Podle mě to je jedna z nejlepších i nejhorších věcí. Pocit, že vás někdo miluje, že jste pro něj ta jediná, dostávat sms na dobrou noc, ležet a koukat se na sebe, líbat se. A všechno kolem toho, je to krásný všechno. Ale v mým případě, nějak jsem přestala věřit na "happy end".. U mě to vždycky skončí stejně, podvodem. Jenže když někoho milujete tak moc jako já ho, odpustíte mu všechno. A to bylo možná ta největší chyba. Kdybych se na něj v tu dobu vykašlala, všechno by mohlo být v pohodě. Jak by to dopadlo? Jsou tu čtyři možnosti:

1) Strašně by mi chyběl, každým dnem víc a víc. Brečela bych každou noc a toužila po něm, i kdybych věděla, že už mu to nemůžu odpustit.

2) Po čase bych mu odpustila. Vrátili by jsme se k sobě a všechno by bylo tak perfektní jako v srpnu, kdy se vrátil z Ameriky. Všechno bylo jako z pohádky. Možná to byla ta chyba. Bylo to moc krásný, aby to byla pravda.

3) Našla bych si někoho jinýho, někoho s kým bych byla ještě šťastnější než s ním. To je ta nejméně pravděpodobná možnost. Protože on nasadil laťku tak vysoko, že si nemyslím, že někdy bude někdo lepší. Možná se pletu, možná ne.

4) Byla bych sama, byla bych s kamarádkama, byla bych šťastná, že jsem ho opustila. Říkat si že to nebyl ten pravej když mě podvedl. Jenže na tohle jsem moc velkej sráč, a až moc ho miluju.


Je tu vlastně ještě jedna možnost a tu jsem si bohužel/bohudík (?) vybrala já. Proto vzniklo všechno tohle, co se děje teď. Hádky, usmiřování, sex, kamarádství, slzy..
Myslím si, že to byla moje největší chyba s ním zůstávát, odpouštět mu všechno. Možná se chybama člověk učí, ale já asi nejsem moc dobrej žák. Pořád mu odpustím všechno co udělá. Ze strachu, že ho ztratím, protože on je ten jedinej, kterej mi, i když jsme se rozešli, pokaždé pomohl. Byl tady pro mě. A můžu říct, že je to ten nejlepší kamarád, jakýho jsem mohla mít.